Tento krátký článek připomíná, jak šikovné může být řádkování v rozsáhlejších vzorečcích.
Vyjdeme z této tabulky s automobily.
V ní potřebujeme zjistit, kolik obsahuje modrých Fiatů v ceně do 200 000.
Použijeme samozřejmě funkci COUNTIFS. Tu ale můžeme zapsat dvěma způsoby. Většina uživatelů ji zapíše takto:
- =COUNTIFS(A:A;”Fiat”;D:D;”Modrá”;C:C;”<200000″)
Zcela funkční a správný je však i (např.) tento zápis:
- =COUNTIFS(
A:A;”Fiat”;
D:D;”Modrá”;
C:C;”<200000″
)
Rozdíl je v řádkování. Zatímco v prvním případě hrneme části vzorce za sebe, ve druhém ve vzorečku řádkujeme klávesovou zkratkou Alt + Enter.
Rozdíl je do značné míry subjektivní, nicméně pro mě osobně je druhá možnost výrazně přehlednější z pohledu úpravy vzorečků nebo hledání chyb.
Obdobně je také možné pracovat s mezerami (dají se dát do vzorečků obvykle těsně před nebo za středník oddělující argumenty funkce). Pokud je v naší tabulce ve sloupci C cena, je možné pro rozdělení do cenových pásem použít např. takovýto vzoreček, který řádkováním a mezerami vizuálně odděluje různé části funkce KDYŽ:
- =IF(C:C<100000;
“levné auto”;
IF(C:C<200000;
“středně drahé auto”;
“drahé auto”))
Při práci s víceřádkovými vzorečky je samozřejmě vhodné rozšířit řádek vzorců tak, aby v něm bylo vidět více řádků.