Základní pravidla pro zápis vzorečků

Pokud jste pokročilými uživateli, nemá smysl, abyste četli dále. V tomto článečku chci upozornit na pravidla pro vkládání a zápis vzorců (funkcí), která (často marně) propaguji na kurzech pro začátečníky. Jedná se o velmi jednoduché až banální zásady – přesto je méně zkušení uživatelé často porušují.

• Vzorce nebo funkce vkládejte to buňky, kde má být výsledek
  Ano, zní to samozřejmě – nicméně uživatelé se často natolik soustředí na vzorec samotný, že jej píší jinam než chtějí.
• Zápis vzorce začíná rovnítkem (znakem “=”).
  Toto nemusíme dodržet, pokud vkládáme standardní funkci (např. “Průměr“) přes vkládací dialog (pak se rovnítko vloží samo) ale ani v tomto případě tím nic nezkazíme.
• Zápis vzorce ukončujte klávesou Enter.
  Když ukončíme jinak, můžeme si vzorec rozbít. Entrovat můžeme i v případě, že nejsme kurzorem na konci vzorce.
• Editaci vzorce bez uložení ukončím klávesou Esc.
  Známe to všichni. Chceme vzoreček jen trochu upravit, ale místo toho ho úplně rozbijeme. Stačí ale zmáčknout Esc a vzoreček se vrátí do původního stavu, ve kterém byl, než jsme ho začali měnit.
• Za názvem funkce je vždy závorka
• Jednotlivé argumenty funkce oddělujeme středníkem (v anglických verzích někdy čárkou)
• Pokud je obsahem argumentu text, obvykle jej musíme dát do uvozovek